Kočky
Roman
Románek je náš největší asi 7 kilový kocourek. Jeho příběh začal nedaleko Brna, kdy se dostával údajně jednomu myslivci do sklepa za jeho kočkama, kde jim jedl jídlo a údajně se i s jeho kočkama mlátil. Pro tento důvod jej chtěl myslivec zastřelit. Naštěstí se ale svěřil našemu kamarádovi, který samozřejmě řekl že si kocouka vezme a najde mu domov. Myslivec jej odchytil a dal jej kamrádovi. Původně jsme mu chtěli najít domov, ale nakonec jak to tak bývá Románek skončil u nás. Původně se jmenoval Garfield, potom Zrzek ale nakonec to je prostě náš Roman Macík, kocourek, který dostává svému jménu :)
Máša
Mezi naše první kočičky patří Máša, Mazel a Lotýnka.
Nezbedná banda sourozenců, která pocházela z nevhodných podmínek.
Kočičí nezbedy jsme přijali asi po měsíci na Louce, jejich zdravotní stav nebyl úplně v pohodě a tak jsme léčili a léčili.
Do dnes se kočičákům občas vrací kašel nebo rýma.
Máša je velká světlá kočička s modrýma očima, je to takovej zpomalenej šmoula 🙂
.jpg)
Mazel
Mazel je kocourek černý jako noc,
je strašně mazlivý a rád spává s námi pod peřinou.
Lotýnka
Lotýnka je želvínová kočička, je zvědavá
, hravá a každý den chodí za mnou do maringotky a dělá mi společnost.n Má rada když se může nosit na rameni
a dělá mi společnost při krmení nebo práci venku.
Tulinka
Další dvě kočičky jsme přijali o další měsíc později. Tomášovi zavolal kamarád že u nich v práci, někdo vyhodil 3 koťata.
Práce se nacházela u rychlostní silnice, kde jezdí kamióny a i samotný areál byl plný aut, kamiónu a náklaďáků.
Jedno kotě bylo během pár dnů sraženo autem na silnici. Neváhali jsme a jeli jsme si pro kočičky až do Hradce Králové.
Když jsem našla kočičky nalákané do koupelny zase sem nevěřila co vidím. Černá menší kočička měla neuvěřitelný výtok z nosu a z očí.
Oči měla navíc plného zaschlého výtoku, neskutečně sípala, každý nádech ji musel strašně bolet, i přesto všechno se ke mě začala lísat.
Ještě ten den večer jsme je vzali k našemu veterináři, který nás přijal ještě po 20:00hod večer.
Zjistil že kočička má silný zápal plic, bylo to 50/50 jestli to přežije, byla opravdu v hrozném stavu.
Dostala mnoho léků a vitamínů. Pokud se do dvou dnů nezlepší, tak to bude blbý.
No byl to boj, přestala pít, jíst, nemohla se ani hýbat...celkový stav se opravdu zlepšil až druhý den večer.
Boj se zápalem plic trval ještě dlouho.
(pokračování u Sibiře)
Sibiř
Tato nemoc Tulince poškodila plíce, proto nikdy nebude zdravá na 100% a občas se jí budou příznaky vracet.
Tulinka si jinak užívá života, dostává vitamíny a je snad u nás o ni dobře postaráno.
Její brácha Sibiř černo bílý prevít, byl jedna z nejvíc bázlivých koček co jsem kdy poznala.
2 měsíce trpělivosti trvalo, než se nechal pořádně pohladit a ještě k tomu zavrněl.
Dnes jsou všechny naše kočičky dohromady, jsou skvělá parta, která společně spí, hraje si, jí a prostě prováděj klasický kočičí věci 🙂
Levandule
Jednoho červencového teplého dne mi zavolala paní. Našla kočičku na svém pozemku nedaleko louky, ale na pozemku nebydlí, jsou z Prahy a jsou tam jen na chvíli. Kočičku si nemůžou nechat, obvolala útulky a azyly v okolí a nikdo nemůže kočičku přijmout. Tak to bylo jasný jde k nám. Pro kočičku jsem si jela, jaké překvapení bylo když byla černá, takže třetí černá číča do party. Do stáda našich koček Levandulka zapadla ihned, po pár dnech v maringotce si našla cestu ven oknem a už tu s námi všude chodila, ničeho senebála jako kdyby tu byla úplně od mala. Nyní je to malá rozmazlená potvůrka, která se nejradši nechá nosi Kačenkou na rameni.
Hanka
Koťátko Hanička, další želvinová kočička, k nám byla přivezena až z Prahy, narodila se ve svářečské dílně mezi chlapy, no jednomu se ji zželelo a vzal ji k sobě domů a hledal ji domov. Hanička byla asi nejmenší koťátko, které jsme přijali. Nyní se mnou a s dalšími dvěma koťátky žije v maringotce. Je to moc mazlivé a nebojácně koťátko.
Safir
Koťátko Safir byl původně přijat jako kočička Safirka, no jak nás překvapilo když jsme se dozvěděli že je to chlapeček :) se svým bráchou a nyní nejspíš vlastně ségrou Patriciem. Ze dvojce koťat je Safir ten vůdčí.
Koťátka žila ve skále u Brna, s dalšími dvěmi sourozenci a maminkou. Tyto dvě koťátka jsou nejchlupatější malá stvoření co známe :) Když jsme je chytili, byli to dvě divoké, prskavé a syčivé šelmy, které neznali člověka. Tohle vymazlování nebude jen tak. Hodně mi připomínala Sibiře. Během 3 týdnů se z koťátek stala mazlíví vrnící stvoření. Musí se stále na ně pomale a v klidu ale přihlazená vrní, naučili se na čiči, neutíkají před námi a dokonce si sem tam příjdou sami pro pohlazení. Čeká nás ještě spousta práce aby to byly opravdu vymazlené kočičky, ale pokrok je to veliký.
Patricie neboli Patrik
Patricie, původně Patrik je bojácnější koťátko než jeho brácha Safir. Zároveň je to ale největší jedlík a po sjedení jeho misky se klidně vrhne na tu bráchovu nebo Hančinu.
