Když jsme s Tomášem v září 2020 zakládali Louku a vlastně na ni začali bydlet, jezdili jsme často kolem našeho jediného a nejbližšího souseda Milana. Všimla jsem si že z jeho pozemku z boku, je nějaká ohrádka. Pokaždé když jsme jeli kolem jsme tam koukali, a jednou jsme ji uviděli. Černý, docela velký prasátko hooodně se podobající divočáku. V tu dobu jsme byli já a Flíček ještě odděleni a mně bylo po něm moc smutno. Když jsem viděla tohle prasátko, chtěla jsem se o něj starat. Tomáš mi řekl že jej má na maso, protože minulej rok viděl, jak si Milan stavěl udírnu. Tohle sem vůbec nechápala...Řekli jsme si, že bychom mohli od něj prasátko vzít, koupit cokoliv...
Jenže to jsme Milana ještě neznali, a na Louce krom karavanu a teepee nestálo nic. To mi ale nebránilo v tom abych za prasátkem chodila. Nosila jsem mu dobroty a chodila si jej hladit. Prasátko bylo moc hodné, ruky se nebálo, jídlo přijímalo. Vypadalo, že je trochu socializované. Přece jen ale jsem z něj měla respekt. Takže vše napřed probíhalo na dálku a pomale.
Postupně jak jsme se začali s Milanem seznamovat, nám tato myšlenka hrála v hlavě. Prasátko jsme krmili, stavěli Louku, a přece jen jednoho krásného podzimního dne, jsem se dočkala. Flíčka jsem si mohla odvést na Louku.
Jakmile byl Flíček na Louce, bylo jasný že si prasátko vzít nemůžeme, Flíček ostatní prasátka nemusí, ploty nebyly, práce pořád víc a víc. Stále jsme ale prasátko chodili krmit.
Jak čas ubíhal a Louka rostla, se nám začala myšlenka Princezny na Louce vracet. Nijak jsme to ale neřešili, myšlenky zavalila práce a plánovaní, a tak nebyl ani čas to řešit.
Jednoho dne ale Milan pronesl že by prasátko mohlo jít dolů aby se mu na pozemku uvolnil prostor. No to si dělá srandu, to nám snad vidí do hlavy, je tohle náhoda?
No to určitě ne. To jsme byli s Tomem ještě na Louce sami, řekli jsme si že bychom přece jen mohli vzít Princeznu dolů na Louku, sice se tam nemá vyloženě zle, ale co si budem, celoživotně zavřená v malé ohrádce dokonce bez jakékoliv branky, na bahně, se zbytkama z oběda no a tak…A jak by se měla u nás že jo ? Jídlo 2x denně, pevná zem, krásný útulný domeček a alespoň o kus víc svobody.
Tak to bylo jasný Princeznu si vezmeme. Jenže nic není tak jak si člověk naplánuje a na Louce to platí dvojnásob. Tomáš na jaře na pár měsíců Louku opustil, nastěhovali se Kačka s Kubou, přišel Toník, a dokonce to chvíli vypadlo, že půjdeme na jiný pozemek. Prasinka se tedy odsunula, a celé jaro, léto prožila sama nahoře v ohrádce.
Když se začátkem podzimu Tomáš pomale vracel na Louku, opět se začala řešit Prasinka. Jaká náhod :-) Konečně jsou na Louce všichni sjednocení a zase se nám to prasátko připomnělo...
Tak jo, dem do toho vezmeme si ji, je to jasný. Jak si na Louce řekli, tak i udělali. Prasinka se jednoho nedělního podvečera ocitla mimo svoji ohradu. Poprvé v životě cítila na kopýtkách trávu, měla rozhled – aniž by ji v rozhledu zavazela prkna ohrady. Mohla se proběhnout, mohla vidět odkud to vlastně ti lidé chodí, poprvé v životě byla svobodná.
Nebylo to ale jen tak, po odlomení prken z ohrady vůbec nechápala a vlastně se i bála toho, že může z ní vystoupit. Jediný pohyb ji dělil od jejího “vězení“ a stejně to trvalo, nebýt jídla, které jsme pro ni měli na nalákání, nevím, jestli by z ohrady vylezla, ale povedlo se. Dolů na Louku jsme běželi s ní jako o závod, pomale jsme ji směřovali k domovu a ona šla. Jakmile byla na Louce na našem dvorečku, nechali jsme ji tam ať objevuje a zkoumá. No a že zkoumala, zajímalo i všechno i obyčejné věci jako jsou prkna na zemi, neviděla nic z toho, všechno prohlížela, do všeho rýpala. Jakmile se setmělo, nasměrovali jsme ji do její ohrádky a domečku, kde dostala žrádlo. Konečně byla doma.
Prasinka byla od začátku naše, od první chvíle, co jsem ji viděla, co jsem si jen pomyslela že bude žít s námi to bylo jasný. Jen to chtělo nelpět a čas. Je to jeden z mnoha příkladů, opakující se vzorec a věc, které jsem si za svého žití na Louce všimla. Možná to trvalo, ale vědomě jsem jej přijala a snažím se s ním dennodenně pracovat. Prasinka je prostě krásným příkladem, jak se dají věci “chtít“ a jak jich “dosáhnout“. If
Video z přesunu prasinky na Louku najdete zde: