Změna číslo 1
Tak jo, je to zase tady. Naše milovaná zima, a to prosím, myslím zcela vážně, bez nadsázky.
Po minulé, pro nás absolutně žádné zimě, jsme letos zimu, tedy aspoň já, uvítali. Minulý rok, jelikož zima nebyla zimou, ale spíš podzimem, jsme prostě makali, pořád. Celý rok v kuse, bez času pro sebe a odpočinku, v 7 lidech bydlících společně opravdu a doslova na pár metrech.
Takže letos prostě jo, zimo VÍTEJ! Udeř, buď a konej, co příroda a nejen ona, ale i my lidé potřebujeme - čas pro sebe, čas pro rozvoj, čas pro poznání.
Zima jako taková s sebou nese hodně změn a pár takových se děje, a vlastně už se i stalo, na Louce.
Vypadá to, že na Louce budeme přes zimu 4. A proč? No zkusím odpovědět.
Jedna z prvních změn, která se na Louce stala, byl odvoz maringotky, která nebyla Luční, byla jen vypůjčená, a tak se navrátila zpět majiteli :-) No, s tím jsme tak trochu nepočítali :D Trošku jsem doufala, že by tu do jara mohla zůstat, ale bohužel :-) No nedá se nic dělat. Život je změna, a ta je vždy jen pozitivní.
Odvoz maringotky ale s sebou vzal i to, že by tu na zimu mohlo být více lidí. I když se opět celé léto makalo, stihl se postavit „jen“ jeden domeček pro lidské obyvatelstvo. Proto jsme se s Kačenkou a Kubou domluvili, že si na zimu najdou jiné bydlení. Žít ve společném prostoru, na malém místě, několik měsíců, ve více lidech už nechtěl nikdo. Myslím, že se to přes minulou zimu zvládlo skvěle, opravdu :-) ale i přesto se cejtilo, že to prostě není ono.
Kačenka s Kubíkem si našli bydlení nedaleko a jezdí na Louku pomáhat, i když tu už fyzicky nebydlí. A jestli se na jaře vrátí? No, kdo ví :-) Myslím, že jim Louka otevřela dveře do jiných životů a oni teď zkoumají do jakých dveří se pustí dál. Díky sobě samým a rozhodnutí zanechat starý život v Plzni, se jim změnil neskutečně život. Najednou je tu mnoho příležitostí a možností, které doposud neměli a dostali tu největší možnost, a to je posouvat a prozkoumávat sám sebe.
Tímto bych chtěla Kačence a Kubovi? ještě jednou poděkovat za to všechno, co pro Louku udělali a dělají i dále. Za to, že mě tu nenechali samotnou, protože původně tu měli být jen na pár měsíců, a nakonec z toho byl rok a půl :-) Neskutečný co? Taky za to, že přežili zimu v boudě s dalším párem. Za to, že měli trpělivost, pochopení, a i když to na Louce není jednoduché, zůstali ji věrní, zůstali a pomáhají stále. A hlavně největší obdiv a důkaz svého neskutečného růstu - za to, že dokázali "odejít", a to prosím chce ohromnou sílu, odejít z tohohle místa, ať už je to tu jakékoliv.
Neskutečná vděčnost za tyto dva lidi, kteří se rozhodli pro změnu, kteří se rozhodli pro Louku :-) Ať už jejich soužití s Loukou dopadne jakkoliv, moc chci, aby se vědělo, že při těch nejtěžších začátcích tu byli tyto dvě bytosti, díky kterým Louka mohla tak krásně růst.
Děkuji a MILUJI.
IF <3
